M140 Manka

6. června 2017 v 12:58 | Miloš |  Moje vozidla
Manku M140 od výrobce Piko (DDR) jsem měl už jako malý kluk v barvách a provedení DR a na svou dobu to byl (oproti řadě jiných) stroj s vynikajícími jízdními vlastnostmi. Řekl bych dokonce, že i dnes se svou plynulou a kultivovanou jízdou vyrovná současným strojům, technologicky výrazně dokonalejším. Má sice jen třípólový motor, ale tento je velice robustní s velkým průměrem kotvy i komutátoru a je usazen napříč stroje a tak ta kotva působí současně jako setrvačník a motorák má tedy i v analogu slušně plynulé rozjezdy a dojezdy. Také kyvné odpružení a sběr napájení z kol jsou výborně konstrukčně vyřešeny a tak jsem nikdy neměl problémy se zastavováním na vyhýbkách apod. z důvodu ztráty napájení. Tyto motoráky trpěly skoro všechny jedinou drobnou vadou - po krátkém čase se uvolnily zámky skříně a ta nedržela na podvozku, což sice moc nevadilo při provozu, ale musel se opatrně snímat z kolejí a držet, aby podvozek nevypadl ze skříně.
I když jsem se většiny starých DDR lokomotiv zbavil a nahrazuji je moderními stroji, z výše uvedených důvodů a také trochu z nostalgie jsem se rozhodl, že Manku M140 si zachovám a po částečné rekonstrukci ji budu dále provozovat na svém digitálním kolejišti, avšak samozřejmě po digitalizaci a v barvě a značení ČSD.
Nejdříve jsem scháněl novou karoserii s ČSD barvami a značením, což se mi nepodařilo a tak jsem nakonec za pár korun na Aukru pořídil jiný kus celého motoráku v ČSD barvách, popřehazoval vždy to lepší do jednoho kusu co si nechám a druhý kus jde zpátky do světa. Takže jsem po promazání a vyčištění získal slušně jezdící analogový motorák ČSD, u kterého mi dokonce i drží (zatím) karoserie s podvozkem pohromadě.
Jako první jsem přistoupil k digitalizaci. Sice jsem se dočetl z různých pramenů, že tříkomutátorové motory raději nedigitalizovat a že mohou svým nadměrným jiskřením na komutátoru zničit dekodér, ale tento motor dokonce ani moc nejiskří a tak jsem se rozhodl to zkusit. Dekodéry LaisDCC (nakoupil jsem zde) mají být údajně vysoce odolné a jsou i cenově příznivě nastaveny a tak jsem si dva (ve vodičové verzi bez konektoru) pořídil a jeden hned zabudoval do Manky. Při té příležitosti jsem se rozhodl také vylepšit systém osvětlení a původní bílé žárovky na obou stranách nahradit LED osvětlením s přepínáním bílá-červená dle směru jízdy. Pořídil jsem tedy dvojici destiček pro osvětlení motoráků na Pojezdy.eu a těmito po připojení k dekodéru nahradil původní osvětlovací přípravky. Vše se bez větších problémů povedlo připojit a zprovoznit a po drobném doladění CV parametrů pro rychlost, rozjezdy a dojezdy motorák v digitálu krásně a bez problémů jezdí i svítí.
Nakonec jsem se rozhodl ještě trochu doladit a vylepšit vnější vzhled. Pořídil jsem sadu leptů doplňků přímo pro M140 a použil leptaný štítek s číslem, lvíčky, hvězdy, stěrače a směrové tabule a přilepil je po dobarvení akrylátovými barvami disperzním lepidlem na karoserii.
Vše jsem završil jemnou patinou, pro kterou jsem použil Houmrovu metodu s olejovými barvami a s pigmenty. Nechtěl jsem modelovat provozně hodně zašlý stroj, ale spíše rekonstruovaný stroj pro nostalgické jízdy. Takže mi šlo především o to, abych trochu potlačil ten příliš novotou zářící a plastikový vzhled hlavně střechy a podvozku. Snad se mi to trochu povedlo.
Takto vypadal motorák před dosazením doplňků a patinací:
A takto vypadá nyní po dostrojení doplňky a jemné patinaci:


Nyní mám celkem za pár korun slušně jezdící a slušně vypadající digitální motorák M140, který budu používat spíše pro modelové nostalgické jízdy než pro běžný provoz, který modeluji pomocí modernějšího motoráku M152.
Zkusím ještě natočit a dát sem krátké ilustrační video z jízdy tohoto mého motoráku.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama